Mladičký gólman prožil v Táboře výtečnou premiéru, když ve své ostré seniorské premiéře vychytal třetí tým tabulky z Olomouce (2:1 po samostatných nájezdech).

Další duel sice euforii z úspěšného debutu nemilosrdně zmrazil (Hrubec s kolegou Klestilem se podělili o dvanáctibrankovou porci v Ústí nad Labem), o dva dny později ale slavil táborský celek s novým strážcem své branky důležitou výhru 3:2 nad Havířovem. V úvodu tohoto týdne se opět přihlásilo o slovo zklamání – „Kohouti“ prohráli v Benátkách nad Jizerou po ospalém výkonu 0:3.

Jak tedy Šimon Hrubec vnímá svou dosavadní táborskou misi? Dostal jste šanci dojíždět za seniorskou první ligou do Tábora. Jak jste ji přijal?

„Přivítal jsem ji všemi deseti. Beru to jako neskutečnou výzvu a další důležitý krok k tomu, abych se jednou mohl hokejem živit. V Táboře si mohu seniorský hokej očuchat a třeba mi to v budoucnu pomůže k tomu, abych přesedlal do extraligy. To je ale samozřejmě ještě daleko.“

Do bojů v mužské druhé nejvyšší soutěži jste skočil rovnýma nohama. Do branky jste se postavil hned proti Olomouci a s výjimkou střídání v průběhu zápasu v Ústí nad Labem jste odchytal čtyři zápasy v řadě. Čekal jste to?

„Věděl jsem, že půjdu do branky proti Olomouci, a to bylo všechno. Tam se lámal chleba a bylo to postavené tak, že buď vyhořím, nebo ukážu, že na to mám. Měl jsem štěstí, že kluci odehráli tenhle zápas dozadu úplně parádně. Možná to bylo i tím, že nevěděli, co ode mne mohou čekat. Každopádně jim musím zpětně poděkovat.“

Ve čtyřech střetnutích jste zaznamenal dvě vítězství a dvě porážky. Dají se tyto zápasy srovnávat?

„O Olomouci už jsem mluvil, to bylo výborné. V Ústí nad Labem jsem měl svůj výkon obhájit, ale to se tedy opravdu nepovedlo. Soupeř na nás vlétl neskutečným způsobem a já si pak říkal, že jsem si vlastně odbyl extraligovou premiéru (smích). Prostě nebe a dudy… Na Havířov jsem se moc těšil. V utkání šlo o hodně a měl jsem obrovskou radost, že jsme to zvládli. Proto jsem si to po zápase taky tak užíval (úsměv). Poslední zápas s Benátkami byl podle rozehrán tak, že kdo půjde do vedení, vyhraje. Povedlo se to domácím. Třetí gól jsem si dal v podstatě sám, ale za tohoto stavu jsem si z toho nic moc nedělal. Mám na gólmana dobrou povahu, nic mne nerozhodí. To mne vedle základů chytání naučil táta.“

Co vás zatím v Táboře překvapilo či naopak zklamalo?

„Musím říct jako první parádní atmosféru na hokeji. Jezdit do Tábora je pro mne i z tohoto pohledu něco úžasného a každému bych to přál. Když řve jedna strana 'bílá' a druhá odpovídá 'modrá', tak mi z toho běhá mráz po zádech. Moc mne potěšilo, jak mne přijali kluci z týmu, a nejen mladí, které znám, ale i ti starší. Zklamáním je samozřejmě to Ústí, ale ze všeho se snažím brát si hlavně pozitiva.“

Ve středu byste měl nastoupit v Táboře proti Berounu a jedná se o další důležitý zápas Co se od něj dá očekávat?

„Popravdě to takhle nesleduju… Nedívám se na to, jestli je soupeř zrovna první nebo poslední. Snažím se soustředit hlavně na sebe a svůj výkon. Samozřejmě je jasné, že chceme před domácími diváky uspět.“